HAUS FÜR JULIA UND BJÖRN - Egg I 2013 - Architekten INNAUER MATT
sobota 8. dubna 2017
Kocept
Koncept skautské klubovny je tvořen dvěma základními hmotami - v největší části se sedlovou střechou se budou nacházet hlavní prostory, kde bude soustředěno hlavní dění klubovny, a v menší části s plochou střechou bude technické zařízení. Obě tyto hmoty jsou rozděleny chodbou, která bude sloužit jako hlavní komunikační prostor klubovny.
úterý 7. března 2017
Referenční stavby
Hledám referenční stavby, podle kterých bych se mohl inspirovat při návrhu vlastní skautské klubovny. Jsou to stavby podobné funkce, velikosti nebo v podobném prostředí.
SKAUTSKÁ KLUBOVNA, ŘÍČANY / 2009
MYNYMY ARCHITECTS
HUUS OD HEIM ARKITEKTUR
WHITETAIL WOODS RWGIONAL PARK CAMPER CABINS / 2014
HGA ARCHITECTS AND ENGINEERS
,,Skauting – to jsou kamarádi, přátelé a společenství lidí, kteří sdílejí podobné hodnoty.
Vyrůstat ve skautském oddíle znamená chopit se šance žít naplno. Být aktivní a najít vlastní místo ve světě. Skauting je příležitost rozvíjet nejen sebe, ale i své okolí.
Skauti a skautky se snaží tvořit lepší svět tím, že berou vlastní život do svých rukou.
Skautská výchova ctí především tyto hodnoty:
- hrát fér
- spolupracovat s ostatními
- být ohleduplný k okolnímu prostředí
- mít vztah k přírodě
Skauting všestranně působí na rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí – prostřednictvím her, zážitků, aktivit a dalších činností." (skaut.cz)
pondělí 27. února 2017
Skautská klubovna
První hodina nového semestru nás zavedla na pozemek, kde budeme navrhovat skautskou klubovnu pro středisko Oheň Horní Počernice.
Místo, kde má klubovna stát se nachází na kraji Prahy, ve vesnici Chvaly, pár minut od zastávky autobusu.
Jako celek se oblast tváří dosti nejednotným dojmem. Většinu zástavby tvoří klasické rodinné domky různého stáří, které jsou navíc ukázkou kutilského umu majitelů. V blízkosti jsou také tři bytové domy a pás funkcionalistických řadových domů. Nedaleko stojí kostel s revitalizovaným náměstím, které je historickým centrem oblasti. Díky tomu má oblast jistou osobitost a kořeny v minulosti.
Samotné místo pro stavbu klubovny je stejně nejednotné jako okolní zástavba. Křiklavě žluté bytovky, čistička a podivný sklad na jedné straně, zahrádkářská osada, rybník, vzrostlé stromy, zurčící potůček a krásná příroda uprostřed a IKEA, paneláky a dálnice útočící na místo nekončícím hlukem na straně druhé. Jste zásobováni takovým množstvím pozitivních i negativních vjemů, že se perete sami se sebou a nevíte, jestli se vám místo líbí a nebo nelíbí. Nevíte jestli se máte smát a nebo brečet.
Nakonec se ale podíváte na zahrádkáře, kteří se starají o své zahrádky, pejskaře, kteří tu venčí své psy, a děti, které tu běhají a smějí se a uvědomíte si, že se musíte zaměřit především na pozitiva, které toto místo nabízí.
Místo, kde má klubovna stát se nachází na kraji Prahy, ve vesnici Chvaly, pár minut od zastávky autobusu.
Jako celek se oblast tváří dosti nejednotným dojmem. Většinu zástavby tvoří klasické rodinné domky různého stáří, které jsou navíc ukázkou kutilského umu majitelů. V blízkosti jsou také tři bytové domy a pás funkcionalistických řadových domů. Nedaleko stojí kostel s revitalizovaným náměstím, které je historickým centrem oblasti. Díky tomu má oblast jistou osobitost a kořeny v minulosti.
Samotné místo pro stavbu klubovny je stejně nejednotné jako okolní zástavba. Křiklavě žluté bytovky, čistička a podivný sklad na jedné straně, zahrádkářská osada, rybník, vzrostlé stromy, zurčící potůček a krásná příroda uprostřed a IKEA, paneláky a dálnice útočící na místo nekončícím hlukem na straně druhé. Jste zásobováni takovým množstvím pozitivních i negativních vjemů, že se perete sami se sebou a nevíte, jestli se vám místo líbí a nebo nelíbí. Nevíte jestli se máte smát a nebo brečet.
Nakonec se ale podíváte na zahrádkáře, kteří se starají o své zahrádky, pejskaře, kteří tu venčí své psy, a děti, které tu běhají a smějí se a uvědomíte si, že se musíte zaměřit především na pozitiva, které toto místo nabízí.
Foto - Ludmila Fictumová©
úterý 22. listopadu 2016
Světlo
Naší další prací bylo procvičování volného plánu, strukturálního plánu a raumplanu. Nejdříve jsme stavěli plystyrenové modely v 1:50 a poté jsme experimentovali se světlem v části vybraného modelu v měřítku 1:20.
K experimentování se světlem jsem si vybral hlavní prostor z mého modelu ve strukturálním plánu.
Zkoušel jsem osvětlení z různých stran, zaujalo mě především osvětlení úzkými vertikálními okny, které v prostoru vytváří zajímavou atmosféru. Na posledních dvou obrázcích můžete vidět toto osvětlení i v kombinaci se zenitálním osvětlením.
K experimentování se světlem jsem si vybral hlavní prostor z mého modelu ve strukturálním plánu.
Zkoušel jsem osvětlení z různých stran, zaujalo mě především osvětlení úzkými vertikálními okny, které v prostoru vytváří zajímavou atmosféru. Na posledních dvou obrázcích můžete vidět toto osvětlení i v kombinaci se zenitálním osvětlením.
neděle 6. listopadu 2016
Carlo Scarpa
Carlo Scarpa (1906-1978) se narodil jako syn učitele. V jeho dvou letech se rodina přestěhovala do Vicenza, kde absolvoval střední technickou školu. Po smrti své matky v roce 1919 se Carlo vrátil do Benátek, kde začal navštěvovat akademii Accademia di Belle Arti.
Po získání titulu v roce 1926 se stal Carlo učitelem a též pracovat v designérské firmě v pozici uměleckého vedoucího.
V letech 1932-1947 byl ředitelem designérské firmy Venini, jednoho z nejslavnějších výrobců benátského skla. Zde začal úzce spolupracovat s řemeslníky, což se stalo pro něj nesmírně typickým i do budoucna, když se vrhl na architekturu - Scarpa byl neustále ve spojení s řemeslníky na stavbě a své návrhy neustále revidoval podle jejich připomínek. Jeho styl se tak stal vzorem pro architekty, kteří si přejí oživit řemeslo v moderní architektuře. Krom skla navrhoval i nábytek a maloval obrazy v surrealistickém duchu.
Architektuře se Scarpa začal věnovat po druhé světové válce. Setrval jako učitel na univerzitě v Benátkách, ale začal získávat i úkoly, které se staly vrcholem jeho kariéry - budova Canova Plaster Cast Gallery v Possagnu (1955-1957), rekonstrukceMuseo di Castelvecchio v Benátkách (1956), za které získal národní cenu, prodejna Olivetti na Piazza San Marco v Benátkách (1957-1958), budova nadace Querini-Stampalia v Benátkách (1961-1963), hřbitov Brion v San Vito d'Altivole (1969) či budova pobočky Banca Popolare ve Veroně.
Carlo Scarpa se věnoval převážně rekonstrukcím historických budov, a tak jeho vliv v moderní architektuře není tak silný jako u jeho slavnějších současníků. Scarpa byl mistrem v kombinování materiálů a barev, práce se světlem, kladl důraz i na nejmenší detaily a úzkou spolupráci s řemeslníky. Uměl se vcítit do historických budov a skloubit tak moderní architekturu s klasickou naprosto nenásilným způsobem.
V roce 1978 navštívil Japonsko, kde nešťastně upadl na kamenných schodech v jednom z chrámů. Byl deset dní v bezvědomí, nakonec na následky zranění zemřel. Pohřben byl ve vertikální poloze (jako rytíři ve středověku) na hřbitově Brion v San Vito d'Altivole.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)