Carlo Scarpa

¨
Carlo Scarpa (1906-1978) se narodil jako syn učitele. V jeho dvou letech se rodina přestěhovala do Vicenza, kde absolvoval střední technickou školu. Po smrti své matky v roce 1919 se Carlo vrátil do Benátek, kde začal navštěvovat akademii Accademia di Belle Arti.
Po získání titulu v roce 1926 se stal Carlo učitelem a též pracovat v designérské firmě v pozici uměleckého vedoucího.


V letech 1932-1947 byl ředitelem designérské firmy Venini, jednoho z nejslavnějších výrobců benátského skla. Zde začal úzce spolupracovat s řemeslníky, což se stalo pro něj nesmírně typickým i do budoucna, když se vrhl na architekturu - Scarpa byl neustále ve spojení s řemeslníky na stavbě a své návrhy neustále revidoval podle jejich připomínek. Jeho styl se tak stal vzorem pro architekty, kteří si přejí oživit řemeslo v moderní architektuře. Krom skla navrhoval i nábytek a maloval obrazy v surrealistickém duchu.
Architektuře se Scarpa začal věnovat po druhé světové válce. Setrval jako učitel na univerzitě v Benátkách, ale začal získávat i úkoly, které se staly vrcholem jeho kariéry - budova Canova Plaster Cast Gallery v Possagnu (1955-1957), rekonstrukceMuseo di Castelvecchio v Benátkách (1956), za které získal národní cenu, prodejna Olivetti na Piazza San Marco v Benátkách (1957-1958), budova nadace Querini-Stampalia v Benátkách (1961-1963), hřbitov Brion v San Vito d'Altivole (1969) či budova pobočky Banca Popolare ve Veroně.
Carlo Scarpa se věnoval převážně rekonstrukcím historických budov, a tak jeho vliv v moderní architektuře není tak silný jako u jeho slavnějších současníků. Scarpa byl mistrem v kombinování materiálů a barev, práce se světlem, kladl důraz i na nejmenší detaily a úzkou spolupráci s řemeslníky. Uměl se vcítit do historických budov a skloubit tak moderní architekturu s klasickou naprosto nenásilným způsobem.
V roce 1978 navštívil Japonsko, kde nešťastně upadl na kamenných schodech v jednom z chrámů. Byl deset dní v bezvědomí, nakonec na následky zranění zemřel. Pohřben byl ve vertikální poloze (jako rytíři ve středověku) na hřbitově Brion v San Vito d'Altivole.