Světlo

Naší další prací bylo procvičování volného plánu, strukturálního plánu a raumplanu. Nejdříve jsme stavěli plystyrenové modely v 1:50 a poté jsme experimentovali se světlem v části vybraného modelu v měřítku 1:20.
K experimentování se světlem jsem si vybral hlavní prostor z mého modelu ve strukturálním plánu.
Zkoušel jsem osvětlení z různých stran, zaujalo mě především osvětlení úzkými vertikálními okny, které v prostoru vytváří zajímavou atmosféru. Na posledních dvou obrázcích můžete vidět toto osvětlení i v kombinaci se zenitálním osvětlením.

Carlo Scarpa

¨
Carlo Scarpa (1906-1978) se narodil jako syn učitele. V jeho dvou letech se rodina přestěhovala do Vicenza, kde absolvoval střední technickou školu. Po smrti své matky v roce 1919 se Carlo vrátil do Benátek, kde začal navštěvovat akademii Accademia di Belle Arti.
Po získání titulu v roce 1926 se stal Carlo učitelem a též pracovat v designérské firmě v pozici uměleckého vedoucího.


V letech 1932-1947 byl ředitelem designérské firmy Venini, jednoho z nejslavnějších výrobců benátského skla. Zde začal úzce spolupracovat s řemeslníky, což se stalo pro něj nesmírně typickým i do budoucna, když se vrhl na architekturu - Scarpa byl neustále ve spojení s řemeslníky na stavbě a své návrhy neustále revidoval podle jejich připomínek. Jeho styl se tak stal vzorem pro architekty, kteří si přejí oživit řemeslo v moderní architektuře. Krom skla navrhoval i nábytek a maloval obrazy v surrealistickém duchu.
Architektuře se Scarpa začal věnovat po druhé světové válce. Setrval jako učitel na univerzitě v Benátkách, ale začal získávat i úkoly, které se staly vrcholem jeho kariéry - budova Canova Plaster Cast Gallery v Possagnu (1955-1957), rekonstrukceMuseo di Castelvecchio v Benátkách (1956), za které získal národní cenu, prodejna Olivetti na Piazza San Marco v Benátkách (1957-1958), budova nadace Querini-Stampalia v Benátkách (1961-1963), hřbitov Brion v San Vito d'Altivole (1969) či budova pobočky Banca Popolare ve Veroně.
Carlo Scarpa se věnoval převážně rekonstrukcím historických budov, a tak jeho vliv v moderní architektuře není tak silný jako u jeho slavnějších současníků. Scarpa byl mistrem v kombinování materiálů a barev, práce se světlem, kladl důraz i na nejmenší detaily a úzkou spolupráci s řemeslníky. Uměl se vcítit do historických budov a skloubit tak moderní architekturu s klasickou naprosto nenásilným způsobem.
V roce 1978 navštívil Japonsko, kde nešťastně upadl na kamenných schodech v jednom z chrámů. Byl deset dní v bezvědomí, nakonec na následky zranění zemřel. Pohřben byl ve vertikální poloze (jako rytíři ve středověku) na hřbitově Brion v San Vito d'Altivole.

Rothmayerova vila

V úterý, 18.10. 2016 jsme navštívili Rothmayerovu vilu. Otto Rothmayer byl český architekt. Narodil se v Praze v rodině truhláře a před 1. světovou válkou zahájil studia na Umělecko-průmyslové škole u Josipa Plečnika, jehož vliv jej poté provázel celý život. Následnou praxi vykonával v atelieréch Ladislava Skřivánka, Pavla Janáka a Josefa Gočára, s nímž se podílel například na projektu pavilonu pro výstavu v Lyonu v roce 1920. Nakonec zakotvil v hradním ateliéru, který vedl jeho profesor z UMPRUM Plečnik.

Pohled ze zahrady

Přiznám se, že jsem o tomto architektovi slyšel díky této exkurzi poprvé. Když si přestavím vilu, vidím před sebou velký dům a za jeho zdmi movité majitele. Při příchodu k Rothmayerově vile jsem byl však opravdu překvapen.

Stavba je to neveliká, řekl bych, že menší než průměrný rodinný dům. Je to dvoupatrový kvádr s pochůznou střechou se zimní zahradou, okna jsou orientována převážně na jih. Severní straně stavby dominuje pergola a na kvádr přilepený válec, ve kterém je ukryto točité schodiště. To slouží jako vstup do domu, jeho hlavní komunikace a v neposlední řadě také jako malá galerie různých uměleckých děl.

Pohled z ulice

Prohlídka interiéru byla vskutku blesková. Ve dvou osově souměrný patrech jsme prošli celkem čtyři místnosti – kuchyň, která byla srdcem domu a kde byl soustředěný společenský život, naproti přes chodbu pak ložnici s pracovnou Rothmayerovy manželky. Ve druhém patře je hudební místnost a naproti architektova ložnice a pracovna. V suterénu pak byla malá „špinavá“ dílna a kotelna. Když znovu vyjdeme ven, stojíme pod velkou pergolou, která nejspíše sloužila jako přístřešek pro architektova díla a hledíme do divoké zahrady, která na nás působí uklidňujícím dojmem.

Dům je vybaven převážně truhlářskými výrobky samotného Rothmayera a tato řemeslnická atmosféra prostupuje celým domem i zahradou. Nevelké místnosti, dřevěný nábytek a skromné vybavení tvoří útulný domov obyčejného člověka. Když exkurze skončí, cestou na tramvaj se vám honí hlavou jediná myšlenka: „Sakra, tady bych klidně bydlel.“

Architektonická kompozice

Na prvním obrázku jsem zobrazil blízkost v kontrastu s dalekostí. Na kompozici jsem použil reklamní obrázek z novin. V levé části, kde je zobrazena blízkost můžeme vidět, že reklamní obrázek spolu s blízkostí dodává objektům navíc jistou soudržnost a uzavřenost. Naopak v levé části, kde jsou objekty daleko od sebe cítíme, že spolu objekty už příliš nesouvisí, jen použitý obrázek z novin dodává objektům podobnost.

Na druhém obrázku jsem zobrazil rytmus, chaos, podobnost a symetrii. V části chaosu si můžeme všimnout i jisté pravidelnosti, přestože se na první pohled může zdát, že je kompozice tvořena pouze nahodilým uspořádáním objektů. Podobnost pak navíc ještě zobrazuje gradaci.

¨

Vila Cornaro

Vila Cornaro stojí v Piombio Dese, asi 30km severozápadně od Benátek. Navrhl ji italský renesanční architekt Andrea Palladio v roce 1552 a znázornil a popsal ji ve svém díle Čtyři knihy o architektuře. Vila byla postavena převážně v letech 1553-1554, práce na ní však skončily až v devadesátých letech šestnáctého století poté, co Palladio zemřel. Představuje jednu ze vzorových příkladů renesanční vily tohoto období.

Jako vzor jsem použil obrázek vily Cornaro z díla Čtyři knihy o architektuře. Stavba je souměrná podle osy – levou stranu jsem kreslil podle vzoru a v pravé jsem znázornil proporce, které jsem našel. Barevně jsem rozlišil rozměry, které se na stavbě v různých poměrech objevují. Pomocí úhlopříček jsem znázornil stejně velké čtverce, na které je fasáda pomocí říms rozčleněna. Na stavbě se nepochybně objevuje mnohem více proporcí, které jsem nenašel a nebo jsou v daném měřítku těžko rozeznatelné, jako např. zmenšení horních sloupů o 1/5 apod.